Dvěma hlavními cíli přijetí směrnice 98/59/ES bylo sblížit právní předpisy členských států týkající se praktických opatření a postupů při takovém propouštění a poskytnout větší ochranu pracovníkům v případě hromadného propouštění.
Podle této směrnice musí každý zaměstnavatel, který uvažuje o hromadném propouštění, konzultovat se zástupci zaměstnanců s cílem dosáhnout dohody. Tyto konzultace se musí týkat přinejmenším způsobů a prostředků, jak se vyhnout propouštění nebo snížit počet postižených pracovníků a zmírnit jeho důsledky, zejména využitím doprovodných sociálních opatření zaměřených na přesun nebo rekvalifikaci propuštěných pracovníků.
Směrnice se nevztahuje na hromadné propouštění prováděné na základě pracovních smluv uzavřených na dobu určitou nebo na konkrétní úkoly, na pracovníky zaměstnané orgány veřejné správy nebo veřejnoprávními zařízeními a na posádky námořních plavidel.
Směrnice stanoví, že členské státy mohou stanovit, že zástupci zaměstnanců mohou požádat o odbornou pomoc v souladu s opatřeními platnými na vnitrostátní úrovni. Zaměstnavatel je povinen poskytnout zástupcům zaměstnanců veškeré relevantní informace a v každém případě je povinen poskytnout písemně tyto informace: důvody svého rozhodnutí; období, během něhož má být propuštění provedeno; počet a kategorii běžně zaměstnaných pracovníků; počet pracovníků, kteří mají být propuštěni; kritéria použitá pro výběr pracovníků, kteří mají být propuštěni; metodu použitou pro výpočet náhrady. Postup hromadného propouštění se skládá ze tří fází:
Zaměstnavatel písemně oznámí příslušnému orgánu veřejné správy plánované hromadné propouštění. Toto oznámení musí obsahovat všechny relevantní informace týkající se plánovaného propouštění a uskutečněných konzultací, s výjimkou metody použité pro výpočet odškodnění. Pokud je však ukončení činnosti důsledkem soudního rozhodnutí, je oznámení nutné pouze na výslovnou žádost orgánu.
Zaměstnavatel předá kopii oznámení zástupcům zaměstnanců, kteří mohou zaslat připomínky příslušnému orgánu veřejné moci.
Kolektivní propouštění nabývá účinnosti nejdříve 30 dní po oznámení; příslušný orgán veřejné moci využívá tuto lhůtu k hledání řešení.
Členské státy mohou uplatnit nebo zavést ustanovení, která jsou pro pracovníky příznivější.